Byl jsem rehabilitační pracovník, fyzioterapeut. Přes dvacet pět let jsem cvičil s pacienty, mobilizoval klouby, tlačil na různé body na těle, přednášel, učil. Také jsem kritizoval zdravotnictví, politiku, morálku. A vzdychal, že to jen tak změnit nepůjde.
Pak ke mně do ordinace vstoupil jednoho dne jeden z mých pacientů a přinesl mi knihu. Chtěl, abych si ji přečetl. Nebylo to poprvé, stává se mi to poslední dobou poměrně často. Ale tohle bylo jiné. Chtěl to po mně tak nějak naléhavě. Řekl jsem si, že ji přečtu, alespoň ze slušnosti. Knížek o amerických geniálních lékařích alternativní medicíny je spousty. Tenhle Eric Pearl ještě ke všemu svým zjevem vypadá jako někdo, kdo prodává v teleshoppingu. Takže žádný osvícený jogín. Spíš mazaný obchodník, říkal jsem si.
Všichni máme magické schopnosti
Vyprávěl o tom, že ve své chiropraktické praxi začal po ošetření spontánně držet ruce nad svými pacienty a náhle se dotyční začali třást nebo mít prapodivné reakce a co víc, začali se spontánně uzdravovat i ze závažných zdravotních obtíží. A on v knize přiznává, že neví proč se to děje a proč se to děje právě jemu. Nemá žádný recept na moudrost, přiznává, že je jen jakýsi vodič energie a ani netuší, jak tělo pacienta se získanou energií naloží. Ale je extrémně úspěšný.
Když jsem dočetl knížku a zrovna čekal na další pacientku, říkal jsem si, že to má někdo štěstí, anebo taky drzost. Tedy v případě, že podvádí. A že je to celé nesmysl. Jenže mi to nedalo. Když jsem zaklapl knížku a paní po terapii odpočívala na rehabilitačním stole, možná jako recese, možná z nějaké jiné pohnutky jsem zvedl nad ní ruce…
Nejprve se mi zvláštně rozbušilo srdce, a pak se jí začala třást ruka. Pak celá paže. Pak obě horní končetiny. Pak to ustalo, aby v následující chvíli začaly dolní končetiny a pánev. Běžná terapie trvá v mé ordinaci hodinu. Tentokrát si další pacient pěkně počkal. Teprve po hodině a půl se třesení natolik uklidnilo, aby paní s užaslým úsměvem mohla sestoupit ze stolu a jít domů. Na dotaz, jak se cítila, odpověděla, že to bylo skvělé, jen ten třes nemohla ovládnout…
Když se vám něco takového stane, nemůžete to nechat bez povšimnutí. Nutí vás to zkusit, jestli to bylo jen náhodou.
Léčivou energii máme všichni
Nebylo. Pacientů nejenže přibývalo, ale jejich projevy se začaly různit. Třesení, různé pohyby končetinami, svalstvem obličeje, zad trupu nohou a rukou. Ale také vjemy dalších bytostí v místnosti. A také vzkazy. Zvláštní pocit, že máte někomu něco vyřídit. Je nutné, abyste si něco vyjasnila s vaším sousedem. Tak tohle jsem slyšel z vlastních úst. První myšlenka byla, že teď už mám určitě nárok na zbavení svéprávnosti. Ani pacientka nevěděla, co si s tímhle vzkazem počít. A tak jsme se rozcházeli mírně rozpačití. Ani ne za půl hodiny mi přišla SMS zpráva, že už ví. A že děkuje, že je to jasné, jen si to v první chvíli neuvědomila. Já také ne. Dodnes nevím, o co šlo. Život se mi změnil v permanentní dobrodružství.
Pacient, který mi přinesl knihu, mně přinutil jet s ním na kurz do Kolína nad Rýnem. Dokonce mi ho zaplatil. Tam jsem si ověřil, že nejsem sám, kdo disponuje touto energií. Vyslechl jsem příběhy, které člověka chytli u srdce. O naději na uzdravení postižených dětí, vážně nemocných lidí i o léčení zvířat.
Žijte upřímně. Hlavně sami k sobě
Bylo to, jako probuzení do pohádky. Nyní tuhle pohádku vědomě žiju. Vím, že některé věci jsou správné a některé ne. Vím, že když budu lhát, lžu především sám sobě. Budu –li podvádět, podvádím především sám sebe. Všechno navazuje na tyhle mé příběhy léčení. Další pacient mi dal lístky na přednášku doktora Deepaka Chopry. A najednou v nabitém sále pražské Lucerny jsem to pochopil. My všichni jsme jako buňky jednoho těla. To, co děláme druhým, děláme celému tělu, tedy i sobě. Když jsme jedno s ostatními, oni nám přinášejí poselství a energii a my žijeme. Mohu pomáhat druhým, protože jiní pomáhají mě. Je to věčný koloběh. Jsme tu proto, abychom to pochopili. Můžu mazaně pomáhat jen svým. Své rodině a svým blízkým. Ale kdo je můj blízký? Co když zítra člověk, kterého neznám mi zachrání život jen díky tomu, že jsem dnes pomohl já někomu jinému. Doktor Chopra prohlásil, že za den nadýcháme obrovské množství vzduchu a ten obsahuje obrovské množství mikročástic. A mezi nimi jsou mikročástice taxikáře z Kalkaty, rybáře z Nové Guinee nebo Eskymáka. I oni tak jsou naší součástí a my jsme zase součástí mnoha jiných bytostí této planety.
Ano všichni tu nejsme, abychom prováděli zázraky s dlaněmi nad těly těch druhých. Ale zázraky dokážeme stejně uskutečnit ve školách, parlamentu, v kancelářích nebo na úřadech. Jde jen o to, ucítit, že jsme jedno tělo, jedna planeta, že jsme opravdu jedna jediná energie. Můžeme pak někomu škodit? Můžeme pak někoho soudit, zabíjet nebo pomlouvat. Ano, můžeme. V případě, že sami sebe nemilujeme, nenávidíme a máme strach. Ale to se může změnit. Můžeme se z těchto nejhorších nemocí, založených na strachu, navzájem vyléčit. Jsme jedno tělo, je jedno, která buňka začne s tímto poselstvím. Můžeš to být právě ty!